Můj příběh

Žiji svůj sen. Bydlím ve Švýcarsku, v zemi, která mě vždy fascinovala, v dřevěném domečku obklopena krásnými horami, které opravdu miluji. Mluvím čtyřmi jazyky,
o čemž se mi kdysi jen zdálo.
A to hlavní nejhlavnější, založila jsem svůj výtvarný ateliér, kde se věnuji keramice, kresbě a grafice, předávám tak svou vášeň dál ve výtvarných kurzech, které vedu.

Zní to jako pohádka, i mě to tak připadá. Ale k tomu, kde jsem se dopracovala dnes, vedla cesta plná rozhodnutí, strachu a obav. Před čtyřmi lety, když jsem si dělala svou nástěnku snů, všechny tyhle přání, které zmiňuji, tam byly obsaženy. Realita byla ale jiná…

Studia na univerzitě jsem dokončila úspěšně…to je pojem, že? Moc úspěšně, jsem se necítila, spíš trochu ztraceně…co dál, kam se pohnout? Pracovní místa pro můj specifický obor, kterým je interiérový design a scénografie v blízkosti mého bydliště nebyly…“Co teď? Pracovní úřad?“ Byla jsem tam zapsaná týden…Cítila jsem se svázaně, zaškatulkovaně, no prostě zle. Po hlavě jsem se vrhla do podnikání, založila jsem si živnost. To byla jízda. Nahoru a dolů, házelo to se mnou jako s pytlem brambor!

Ve filmové scénografii, které jsem se věnovala dva roky, jsem se naučila opravdu hodně, bylo to zajímavé, kreativní, velké a nové…ale ta daň za to všechno byla pro mě moc vysoká. Jednou práce byla, pak zase ne, jednou mi zaplatili dobře, pak zase skoro vůbec. Za náročnou, velmi zodpovědnou práci, na které jsem si vždy dala záležet, jsem neviděla finanční ocenění, které by tomu odpovídalo. Stal se z toho takový koloběh…Moc dobře si pamatuji, když jsem několikrát žádala mámu o peníze na vlak, abych mohla zase jet točit.

Hodně mě to vyčerpávalo. Hlavně natáčení do rána. Jako scénograf, přicházíte na scénu mezi prvními a odcházíte poslední. A potom ten strach z odřeknutí zakázky…“Co když si najdou někoho jiného?“, běželo mi v hlavě. A tak se stalo, že jsem měla i tři takové projekty dohromady. Únava a stres se relativně rychle projevily v tělesných potížích jako psychosomatickém ekzému a ztrátě menstruace.

Muselo to zřejmě dojít opravdu až tak daleko, že jsem se skoro nabourala v autě. Jela jsem tehdy z natáčení a usnula jsem. Probudilo mě lehké zatřesení na rameni, nikdo se mnou v autě ale nebyl. Stočila jsem volant a betonové zdi jsem se vyhnula. Kam až někdy ty naše cesty musí dojít, aby nám došlo, že takhle ne?

V následujících pár týdnech jsem udělala velké změny. Rozhodla jsem se, že to chci jinak. Další zakázky jsem nebrala a podnikla jsem kroky k tomu, abych mohla odjet do zahraničí, kam jsem vždycky chtěla. Hledala jsem informace o tom, jak tam najít práci. S mou jazykovou bariérou jsem měla dost omezené vyhlídky. Hodiny brouzdání na internetu, různé doporučení, odkazy…Dalo mi to zabrat a nebylo to hned. V mém okolí bohužel nebyl nikdo, koho bych se mohla zeptat. Z mé rodiny a přátel jsem první vlaštovka, co se takhle vydala na cestu.

Pak to ale přišlo, objevila jsem platformu, kde rodiny hledají výpomoc k dětem a do domácností tzv. AU-PAIR a to po celém světě. A tam to začalo! Věděla jsem, že tohle je můj lístek na cestu do nového života.

Mou životní cestou vás chci inspirovat, dodat odvahu a odhodlání udělat změnu. Chci vás podpořit na té vaší velkolepé cestě za sny a dostat vás do pohybu. Já už na té svojí rozpohybované cestě jsem a ráda Vás na ni vezmu s sebou. Neříkám, že je to jednoduché. Někdy to se mnou pěkně hází i tady, ale musím upřímně říct, že jsem velice šťastná, že jsem si tentokrát ty bouře ustála a nevzdala to. Je to proces, je to cesta se vším všudy, s jízdou do kopce i z kopce, s nějakou tou křižovatkou i s příjemným občerstvením u cesty…Chci říct, když jsem to zvládla já, tak Vy, to zvládnete taky. Sny jsou přece tak důležité, pojďme si je plnit! A nejste v tom sami! Dovolte mi Vás podpořit na té vaší jedinečné cestě♥

Momentálně pro vás sepisuji e-book zdarma “ 3 tipy jak si sehnat práci v zahraničí bez rizika“, tak se těšte.